 |
|
|
|
|
je tam ještě temné slunce broukookého earla za nímž se nikdy neotočí nervózni smích malého pozemšťana, který vidí protože oči už nemůže nemít anebo tleskot našich malých dlaní jímž spojujeme ruce v souhlasu se zločiny našich pánů anebo tichá hudba zvuku zatnutých pěstí je víc než smutno je rakovina s klepety v opojném vzrušení vetnutými do center samolibosti člověčenství s klepety lákavě rozevřenými nad světem zvoucími k ochutnání vezmi si možná naposledy dnes jí se budoucnost našich dětí a svět je taven už není levá a pravá, už není oběť a vrah už není pravda a lež otrokáři a otroci jsme oboje stále a smutné oči dětí nám nekřičí do duší odpověď neotočíme se za sluncem abychom neviděli jeho temnotu je možné stát a říct ne je možné křičet hle, zde kousek mne, kousek světa hledej další Česky |
l |
|